V tomto článku se můžete seznámit s nejčastěji se vyskytujícími nemocemi u koček, jejich projevy i s léčebnými postupy. Seznam je doplněn i o nejčastější parazitózy.
Vzteklina
Mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka. Vždy končí smrtí. Prevencí je každoroční očkování. Virus napadá nervový systém. Počátečními příznaky jsou změny chování, požírání nestravitelných předmětů a výtok slin z tlamy. Později se zvíře stává neklidným a agresivním. Agresivní stádium je u koček většinou výrazné. Dalšími příznaky jsou změna hlasu, neschopnost polykat a horečka. Nakonec zvíře postupně ochrne a uhyne.
Borelióza
Mohou se nakazit všichni savci včetně člověka. Je přenášena klíšťaty a komáry. Očkování pro kočky zatím neexistuje, prevencí je používání repelentů, které zabrání přisátí klíštěte.
Panleukopénie / kočičí mor/
Postihuje pouze kočky, často malá koťata. Často končí smrtí. Prevencí je očkování. Jde o virové onemocnění koček zažívacího traktu, při kterém současně odumírá podstatná část bílých krvinek, a to především mladších věkových kategorií. Zdrojem viru pro kočky jsou exkrety a sekrety nemocného zvířete, které kontaminují vodu a krmení pro kočky. Nástup onemocnění u kočky je náhlý, někdy může připomínat otravu. Kočka má vždy vysoké horečky, má bolesti břicha, opakovaně zvrací a má vodnatý průjem, často doprovázený krvácením. Nepije ani nepřijímá krmivo, se ztrátou tekutin rychle nastupuje dehydratace. Zaujímá typický postoj, leží u misky s vodou nebo krmivem, hlavu má skloněnou k misce, končetiny skrčené pod tělem s lopatkami výrazně vystupujícími, opírá se o sternum a bradu. U dospělých koček při slabé infekci může někdy probíhat v mírné formě, bez výrazných klinických projevů jen jako nechutenství s děle trvajícím průjmem a skleslostí. Pokud onemocní březí kočka, dochází ke vstřebání plodů, případně jejich mumifikaci, potratu nebo porodu mrtvých plodů. Narodí-li se živá koťata, která se infikovala v děloze nebo těsně po narození, mohou přežívat, ovšem do života si nesou následky ve formě neschopnosti koordinace pohybu, případně i slepotu vzhledem k postižení mozečku. Tento stav je nevratný, nelze ovlivnit léčbou.
Inkubační doba nemoci je 2 - 10 dní. Desinfekce po nemocném zvířeti je problematická, poněvadž virus v prostředí je rezistentní proti většině desinfekčních prostředků. Doporučují se desinfekční roztoky na bázi chlóru. Také se doporučuje půlroční karanténní systém v chovu koček, kde se panleukopenie vyskytla.
Proti kočičímu moru naštěstí existuje očkování, první injekce se dává kotěti ve věku 9 týdnů a poté se ve 12 týdnu provádí přeočkování. Další očkování se provádí jednou za 2-3 roky.
Virová rhinotracheitis /kočičí rýma/
Postihuje pouze kočky. Prevencí je očkování. Toto virové onemocnění postihuje dýchací cesty kočky a při komplikovaném průběhu může vést až k zápalu plic. Příznaky jsou: horečky, kýchání, zánět spojivek a výtok z nosu. Virus rhinotracheitidy se šíří kapénkovou infekcí a má inkubační dobu 2-10 dnů. Také proti této nemoci existuje očkovací látka,která se často podává v kombinaci s vakcínou proti kočičímu moru. Koťata lze očkovat v 9 týdnech věku a následně ještě jednou ve 12 týdnech. Ochrana proti onemocnění je přibližně na 9-12 měsíců, doporučuje se tedy každý rok přeočkovat.
Kaliciviróza
Postihuje pouze kočky. Prevencí je očkování. Onemocnění způsobuje virus, který se přenáší kapénkovou infekcí při přímém styku s nemocným zvířetem. Nejvnímavější a nejohroženější jsou malá koťata. Onemocnění se projevuje malátností, horečkou, boláky v tlamičce a na jazyku, nechutenstvím, otoky a bolestivostí kloubů a svalů končetin. Onemocnění obvykle není smrtelné a dá se léčit, pouze u nejmladších koťat je úmrtnost kolem 20%. První očkování se provádí ve věku 8-10 týdnů a přeočkování za 1 měsíc. Pak se očkuje 1x ročně. Doporučuje se očkovat matky 4-1 týden před porodem, zvláště v ohrožených chovech.
Infekční peritonitis, FIP
Postihuje pouze kočky, vždy končí smrtí. Prevencí je vakcinace. Onemocnění způsobené virem patřícím do skupiny koronavirů, postihuje nejčastěji mladé kočky.
Mezi koronaviry patří i řada dalších méně nebezpečných původců onemocnění u koček, ale v organismu vytvářejí protilátky také, což má závažný vliv na diagnostiku onemocnění, která je založena právě na detekci protilátek v organismu.
Pro nakažení má poměrně velký význam stres, infekce se přenáší přímým stykem mezi kočkami – slinami, olizováním, nosním sekretem, trusem. Virus může přežívat až 2 měsíce ve vnějším prostředí. Koťata se mohou nakazit i během březosti, pak během 2-5 měsíců umírají.
Onemocnění se projevuje ve dvou formách:
“vlhká forma“ tzv. efuzivní – je charakterizována změnami v dutině břišní a hrudní, jejichž výsledkem je náplň tekutinou v obou tělních prostorách
“suchá forma“ tzv. neefuzivní – organismus s virem „bojuje“ a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na játrech, slezině, střevech, ledvinách.. Tato forma je hůře diagnostikovatelná, uniká pozornosti a často kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla FIP.
Nejčastějším projevem onemocnění bývá absolutní apatie, horečka nereagující na antibiotika, průjem, hubnutí, nechuť k jídlu a zhoršené dýchání. Diagnostika nemůže být založena pouze na laboratorním testu hladiny protilátek (tvorba protilátek i proti ostatním koronavirům!!), ale na celkovém posouzení daného klinického stavu kočky v kontextu s ostatními laboratorními vyšetřeními.
Prevence:
testování – koťata se doporučuje testovat od 10 týdne a opakovaně po 4 týdnech. U dospělých koček postačí testování jednou.
Izolace pozitivních koček (jako u FIV, FeLV)
Vakcinace
FIV, "kočičí AIDS"
Postihuje pouze kočky, končí smrtí. Viróza známá v odborných kruzích od r. 1986, pro svou podobnost s nemocí AIDS u lidí bývá označována jako „kočičí AIDS“. Virus není přenosný na člověka ani na další domácí zvířata. Neexistuje proti němu vakcína
Virus FIV patří do skupiny lentivirů, je přítomen v krvi, ve slinách, v mlezivu a v mléce. Ve vnějším prostředí je poměrně málo stabilní – pro přenos infekce je proto nutný přímý a relativně těsný kontakt mezi kočkami. Pohlavní přenos zatím nebyl prokázán. Koťata se mohou infikovat již v děloze, během porodu, slinami, mlezivem nebo mlékem.
Virus způsobuje snížení obranyschopnosti (tzv. imunosupresi), následkem je pak snadná vnímavost kočky k infekcím, které by jinak bez problémů zvládla. Období projevu klinických příznaků je velmi dlouhé a může trvat měsíce i roky.
Fáze onemocnění:
Po nakažení dochází po dobu několika týdnů k projevům horečky, nechutenství, zvětšení mízních uzlin – tzn. poměrně nespecifické příznaky, které pak vymizí
Kočka se jeví jako klinicky zdravá, pro okolí je však nebezpečná nosičstvím viru
Postupně se rozvíjejí příznaky spojené s horečkou, nechutenstvím, rýmou, dýchacími problémy, chronickými kožními problémy a parazitózami
Narůstání obtíží, které díky snížené obranyschopnosti vedou k „uspání“ nebo úmrtí kočky
Prevence:
Testování – výsledek je znám do 5-10 minut – testují se protilátky v krvi
Pokud je v rozporu výsledek testu a klinický stav kočky, je možno provést laboratorní test PCR (polymerase chain reaction), kde se prokazuje přímo genetická informace viru v krvi.
Izolace pozitivních koček je nutná, aby nedocházelo k šíření viru. Kočku není třeba hned utrácet, pokud se však začnou objevovat výše uvedené příznaky, je vhodné zvážit euthanázii.
Kočičí leukóza, FeLV /leukémie/
Postihuje pouze kočky, končí smrtí. Prevencí je vakcinace. Onemocnění způsobené retrovirem, který v organismu rozvíjí rozmanité klinické příznaky od poruch funkce imunitního systému až po nádorové lymfoproliferativní změny.
Ve vnějším prostředí je virus málo stabilní, působí na něj většina používaných dezinfekčních prostředků, pro přenos infekce je proto nutný přímý kontakt mezi kočkami
Přenos je možný slinami, mlékem, močí a nelze vyloučit ani přenos pohlavním stykem; koťata se mohou nakazit již v děloze matky
Po nakažení virem se u kočky nemusí projevit žádné klinické příznaky, ale stává se šiřitelkou viru na ostatní kočky. Onemocnění se dále může vyvíjet jako ztráta imunity (kočka se stává vnímavou pro kteroukoli infekci jako u FIV) nebo méně často jako tvorba lymfomů ( nádorů), které se mohou vyskytovat v podkoží, v mízních uzlinách, na střevech apod.
Prevence:
Testování – stejně jako u FIV je výsledek testu znám během několika minut, testuje se však přímo přítomnost antigenu (tj. viru nebo jeho části) – ne protilátky, proto je možné testovat i kočky, které již byly vakcinovány proti FeLV.
Pozitivní jedince izolovat (dále stejné jako u FIV)
V případě negativity testu je možné provést vakcinaci kočky. V žádném případě se nedoporučuje vakcinovat netestované kočky!! (Pro možnost šíření viru mezi ostatní!!!)
Campylobakterióza
Mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka. Člověk se nakazí z infekčního trusu, projevuje se žaludečními a střevními problémy. Kočky se nakazí jen zřídka. Prevencí je hygiena.
Salmonelóza
Mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka, i plazi. Prevencí je hygiena.
Tuberkulóza
Plicní onemocnění, kterým se kočka nakazí od nemocného člověka.
Dermatofytóza
Kožní plíseň - mohou se nakazit všichni savci včetně člověka, k nákaze dochází přímým kontaktem nebo pobytem v kontaminovaném prostředí. U člověka i u zvířat se projevuje kožními změnami. Prevencí je hygiena.
Plíseň
Plíseň patří mezi obávané a nakažlivé kožní nemoci. Nákaza plísní se často projeví jako okrouhlé nebo oválné lysé plošky v srsti, nejčastěji na krku, uších, nohou, ale i jinde po těle. Některé kočky fungují také jen jako přenašeči. Někdy v minulosti již onemocnění prodělaly a po vyléčení se již příznaky neobjevují, ale mohou nakazit ostatní kočky. Prevence proti plísni není jednoduchá. Rozšiřují se totiž sporami, které dokáží přežít i celé roky a stále být stejně nebezpečné. Jsou vysoce virulentní a mohou se vyskytovat úplně všude, často také může být kočka nakažena na výstavě, pokud nejsou dodržovány hygienické předpisy a zásady. Pokud máte podezření, že vaše zvíře má plíseň, vyhledejte zvěrolékaře, který je vyšetří. Zároveň by měl ihned nasadit léčbu, i když je na plíseň pouhé podezření
Zánět spojivek
Zánět spojivek je také jedním z průvodních jevů při kočičí rýmě. Neléčený zánět může vést k chronickým problémům. Léčí se antibiotiky. Většímu riziku nemoci jsou vystaveny kočky s plochým obličejem.
Zánět ucha
Záněty ucha patří u koček poměrně k častému jevu. Příznaky jsou škubání hlavou, časté škrábání v uchu a projevy bolesti. Zvukovod také může nepříjemně zapáchat, někdy se dokonce objeví výtok. Zánět může být také někdy způsoben ušním roztočem. Pokus se objeví příznaky, včas vyhledejte zvěrolékaře, zanedbání může vést k poškození vnitřního ucha.
Zánět močového měchýře
Toto onemocnění bývá u koček poměrně časté a jejím prvním příznakem bývá její náhlá nečistotnost. Za normálních okolností pociťuje kočka nutkání k močení, když dosáhne množství moči určitého množství, je to stejné jako u lidí. Při zánětu močového měchýře, ale kočka zanechává po sobě mnoho loužiček, které mají většinou tmavou barvu, z důvodu přítomnosti krve v moči. Při příznacích vyhledejte co nejdříve veterináře, pravděpodobně bude také potřebovat vzorky moči (měly by postačit i vzorky např. kamínků z kočičí toalety). Léčba většinou probíhá antibiotiky a také utišujícími prostředky, neboť onemocnění bývá pro kočku bolestivé.
Močové kameny
Dalším častým onemocněním u koček a zvláště pak u nevykastrovaných kocourů jsou močové kameny. Průvodním jevem je, že kočka velmi často chodí na toaletu močit, ale jen s minimálním úspěchem nebo pozdějších fázích zcela bezúspěšně. Příčinou jsou ucpané močové cesty krystaly solí, které vznikají v důsledku špatné rovnováhy kyselosti v močovém ústrojí. Toto onemocnění je pro kočku velmi bolestivé, je potřeba tedy co nejdříve vyhledat zvěrolékaře, jinak hrozí kočce toxický šok a následná smrt - kočce se postupně plní močový měchýř a protože se nemůže vzhledem k ucpaným cestám vymočit otečou ledviny.
Pro léčbu na počátku onemocnění vám lékař pravděpodobně doporučí spec. dietu, v pozdějších stádiích bude pravděpodobně nucen sáhnout k operaci.
Parazitózy
Toxoplazmóza
Kočky jsou definitivním hostitelem, mezihostitelem jsou ostatní savci včetně člověka. K přenosu dochází požitím tepelně nezpracovaného masa nebo trusem nakažené kočky. Prevencí je hygiena.
Echinokokóza
Definitivním hostitelem je kočka a pes. Při nedostatečné hygieně se může z trusu nakazit i člověk. Prevencí je hygiena a odčervení kočky.
Giardióza
Mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka. K nákaze dochází z infekčního trusu, u koček se projevuje málokdy. Prevencí je hygiena.
Škrkavka psí
Člověk není definitivním hostitelem, ale může dojít k opouzdření larev škrkavek v lidském těle (larva migrans). Prevencí je hygiena a odčervování koček.
Tasemnice psí
Kočky se nakazí spolknutím blechy. Prevence je odčervování koček.
Svrab
Kočičí svrab se nepřenáší na jiné savce, u člověka může vyvolat lokální kožní reakci. Prevencí je hygiena a léčba postižených koček.
Ušní svrab
Vyskytuje se často u zanedbaných koťat. Prevencí je hygiena a léčba nemocných koček.
Blechy
Napadají všechny savce. Prevencí je hygiena a odblešování zablešených koček.
Článek vypracovala dlouholetá chovatelka perských a exotických koček a majitelka chovatelské stanice OREANTA*CZ Jana Makovcová ve spolupráci s MVDr. Danielem Petrákem. Doplněno o informace z Wikipedie 
